Všem, kterých se to týká.
Když jsem četla, kolegové, Váš otevřený dopis Mgr. Ježkové k jejímu odstoupení, pocítila jsem respekt i částečnou úlevu. Respekt k Vaší víře, možná naději, že tyto kroky mohou něco změnit a především, že toto změnit chcete. Vím jen z doslechu o některých událostech a dopadech dopisu, ale věřte, že mne to velmi mrzí. Rozhodla jsem se proto také sdílet svůj pohled. Uvědomuji si, že pokud člověk už není součástí DÚM na Veslařské, je tento krok mnohem snazší, což samo o sobě vypovídá o naléhavosti a bezútěšnosti situace v zařízení.
V DÚM na Veslařské jsem byla rok na pozici psycholožky. Rozhodnutí zda nastoupit jsem opravdu zvažovala, protože Mgr. Ježkovou již tehdy nepředcházela vlídná slova nebo pozitivní reference. Už při samotném přijímacím pohovoru se Mgr. Ježková nezdráhala odsuzovat a kritizovat práci svých podřízených nebo některých kroků v zařízení. Rozhodnutí nakonec nelituji, neboť mi dalo cennou lekci a také možnost poznat kolegy, přátele, kteří byli profesionály na svém místě a ukázali mi, jak může fungovat dobrá praxe. Často pro mne byli velkým vzorem nejen odborně, ale i na lidské úrovni. Byli ochotní kvůli dětem i práci obětovat svůj volný čas, energii, finance. Oceňováni za to byli Mgr. Ježkovou minimálně, ba naopak. Jejich nadstandardní zapojení se stávalo normou, na které byly hledány chyby, někdy i uměle vytvářeny konflikty. Kolegové si často na nic nestěžovali, snažili se některé výlevy omlouvat nebo velkoryse přecházet s tím, že se vše snad změní k lepšímu.
Nemohu vědět o všech aspektech, povinnostech a náročných chvílích řídících pracovníků, nicméně by řídícími měli být právě proto, že tyto situace zvládají s minimálně slušným chováním vůči svým podřízeným. Vedení Mgr. Ježkové často naplňovalo heslo: „Rozděl a panuj!“ a na šikanu se stala opravdovým odborníkem. Bohužel ne na její minimalizaci nebo prevenci, o nichž často lektorovala, ale na bossing. Období libosti a klidu se často prolínala s obdobími nelibostí. Pak její repertoár zahrnoval křik, nadávání, urážky, výbuchy vzteku, psychický nátlak, znevažování práce, ale i samotných lidí. Neotálela znehodnocovat své podřízené před ostatními kolegy ani před dětmi ze zařízení, obcházet vedoucí pracovníky jednotlivých úseků i při vážných situacích. Neprofesionalita i neetické chování vůči samotným dětem ze zařízení zahrnovalo vytváření koalic s dětmi, podporování donášení na aktuálně „neoblíbeného“ podřízeného, snaha se dětem zavděčit a společné stěžování si na pravidla nebo intervence, které byly odsouhlaseny předtím odborným plénem zařízení včetně ní samé. Vytvářela nepřátelskou a velmi napjatou atmosféru plnou obav, co bude příště. Nejmírnější podobou negativních projevů bylo z její strany dočasné ignorování, neodpovídání na pozdravy, dotazy, apod. V průběhu roku jsem sama několikrát zvažovala odchod. Vždy jsem se utěšovala velmi dobrým kolektivem a prací, která mne opravdu bavila. Každou neděli mi začalo být nevolno z toho, co přijde v pondělí. Ne kvůli dětem a práci, ale kvůli pondělním ranním poradám. Čtvrt roku před odchodem jsem si začala dělat rekvalifikační kurz, protože jsem začala pochybovat, zda vůbec u profese chci setrvat.
Roční zkušenost v DÚM na mne zanechala opravu dojem. Byla jsem přesvědčená, že je potřeba s tím něco dělat. Vlivem zkušeností jsem nechtěla poškodit ostatní kolegy, kteří tam zůstávali, a proto jsem napsala anonymní udání na Mgr. Ježkovou, na její chování vůči zaměstnancům i podivnosti ohledně v tu dobu probíhající rekonstrukce budovy. Naneštěstí se stalo přesně to, čemu jsem se snažila vyhnout a anonymní zpráva byla dávána do souvislosti s jednou z mých kolegyň. Výraznější odezvu anonymní zpráva neměla. Tak se ptám sama sebe, zda je možné, že by přátelské vazby na MŠMT a stěhování nábytku z budovy do budovy hasily všechny požáry?
Když nastupoval Tomáš Nagy, první den jsem mu za zavřenými dveřmi naléhavě, s obavou i upřímností říkala, aby nezůstával, pokud to pro něj nebude existenčně nutné, že bych byla ráda, kdyby to řekl někdo mně, když jsem nastupovala. S laskavostí a klidem jemu vlastním mi tehdy řekl: „Ale Míšo, vy tady přece nemusíte být.“
A proto ještě jednou, velký respekt, že děláte něco pro změnu a že tam ještě chcete být. Tak díky.
V Brně 27. 4. 2020 Michaela Zdráhalová
Dobrý den,
úvodem bych chtěl uvést skutečnost, že jsem Vaším bývalým ,,klientem”.
Pokud Vám to nebude vadit, rád bych se vyjádřil k aktuální situaci, byť mám informace zprostředkované různými články nebo vyjádřením jednotlivých zaměstnanců DÚM Brno, Veslařská.
Jelikož jsem u Vás byl nestandardně dlouhou dobu, měl jsem větší možnost zažít (byť v roli klienta) situace, které jsou důvodem Vašeho konání.
Osobně mohu potvrdit pouze jeden bod, a to ponižování před dětmi (příčí se mi pojem děti, když si vezmu co jsme tam byli za osazenstvo… :D)
Sám jsem byl přítomen u tohoto typu jednání několikrát, asi nejvíc si pamatuji jeden moment, kdy toto jednání dovedlo p. Martinu (paní vychovatelka na odd. Soudní – dívky) před jedním večerním výletem k slzám.
Nepíšu to proto, že bych se musel do všeho…no, angažovat, hrát si na důležitého a já nevím co ještě.
Důvodem je vnímání možnosti projevit vděk, protože nebýt Vás, jsem si téměř jistý, že bych bych byl na samé hraně existence, ať už fyzické nebo duševní, ne-li za ní.
S takovou dávkou lidskosti, pochopení, férovosti jsem se setkal pouze a jen u Vás (to je možná smutné :D).
Pamatuji si, když se na nás šel podívat pan vychovatel, neměl směnu, prostě jen tak, jak se nám daří, zahrát pár her.. Nebo když jsme byli na horách a já pořádně neuměl lyžovat, pan učitel se mi každý den dopoledne individuálně věnoval, když viděl, že už spíš připomínám sněhuláka, než ,,chovance” pozval mě na čaj, každý den..
Zkrátka, rád na to vzpomínám, zachránili jste mi život, doslova. Dokázali jste něco, co nedokázalo 16 psychologů před Vámi.
A to více mě mrzí, že za tento neuvěřitelný nadstandard, který poskytujete, nejste nějak ,,chváleni” paní ředitelkou, ba spíše naopak.
Na druhou stranu… Není lepší, že si toho jsme vědomi právě my, než paní ředitelka, není to ta pravá odměna? 🙂
Jinak, ta pasáž, kde se píše, že šikanuje odborník na šikanu mě opravdu rozesmála 😀